Rozcestník

Deregulace bankovnictví

Námitka:

Banky musí být silně regulované, neboť jejich deregulace způsobila hospodářskou krizi; tato krize je navíc ukázkou selhání volného trhu.

Odpověď:

Existuje-li nějaký zákon, který omezuje volný trh a svobodu jednotlivců, jedná se o regulaci. Vznikne-li pak další zákon, který nějakým způsobem omezí ten první zákon, lze tento zákon označit za deregulaci. A zavede-li pak vláda třetí zákon, který omezuje platnost onoho druhého zákona, je tento zákon opět regulací, nikoliv deregulací.

Prvním zákonem stát donutil lidi k přijímání jedné národní měny, což bylo naprosto nelegitimní násilí, jež vlády obhajovaly většinou tím, že je potřeba financovat válečné aktivity (které typicky nejsou ničím jiným než dalším zbytečným násilím); vybraným bankám stát udělil privilegium, že mohou tuto měnu tisknout a vytvářet (na základě nějakých pravidel). Šlo tedy o regulaci.

Dalším zákonem stát nastavil bankám přísnější pravidla, podle kterých smějí emitovat nové peníze a poskytovat půjčky; někteří sice označují tento zákon za regulační a takzvaně „pro-tržní“, nicméně s ohledem na to, že se jedná o omezení moci bank, kterou jim poskytl stát navzdory volnému trhu, je toto označení naprosto zavádějící. Tento zákon je tedy deregulačním.

Nakonec přišel zákon, který pravidla pro banky uvolnil, aby mohly emitovat více peněz a poskytovat více půjček; je-li však volnotržní měna typicky krytá drahými kovy ze 100 %, zatímco státní měna pouze zlomkem, další snížení míry tohoto krytí rozhodně není žádná deregulace, žádný krok směrem k volnému trhu. Ergo zákony, jež způsobily hospodářskou recesi, byly regulacemi, nikoliv deregulacemi.