Rozcestník

Dlouhodobé cíle

Námitka:

Podnikatelé sledují jen krátkodobé cíle a činí pouze investice s krátkou dobou návratnosti; pro skutečně dlouhodobé projekty potřebujeme vládu.

Odpověď:

V první řadě je třeba zmínit, že s politiky to v dlouhodobém horizontu není zrovna výhra, neboť jsou typicky voleni na čtyři roky a jejich zájmy většinou nesahají dále; investují-li dlouhodobě, pak zejména proto, že peníze, které investují, nejsou jejich, takže rozhodnutí o tom, do čeho investovat, nezávisí ani tak na potřebnosti tohoto kroku, jako spíše na tom, kolik hlasů tím politik získá.

Problém dlouhodobých investic spočívá zejména v tom, že se jen velmi těžko pozná, které jsou ty „správné“ a které nikoliv; a protože je možné investovat do nepřeberného množství různých věcí, je asi nejrozumnější nechat na svobodných lidech, aby rozhodli, co chtějí ze svých peněz financovat a co nikoliv – jsou to ostatně jejich peníze, které si dokázali vydělat, takže je snad dokáží i utratit.

Lidé občas soudí, že čím je investice „dlouhodobější“, tím lépe; to nemusí být vždy pravda. Obecně platí, že čím vyšší je aktuální bohatství, tím více se „vyplácí“ investovat dlouhodobě, což platí jak pro jedince, tak i pro společnost (když „nemáme co do huby“, většinou spoříme na důchod méně, než když žijeme v hojnosti); není však třeba to nijak „řídit“, lidé se takto chovají naprosto přirozeně.

Typickým příkladem takové nepovedené „dlouhodobé investice“ budiž například fáma o globálním oteplování, která stála miliony lidí po celém světě obrovské množství zdrojů, aby se nakonec ukázalo, že se jednalo o obyčejný podvod; takové plýtvání vzácnými zdroji je typické pro situaci, kdy se jedná o prostředky „veřejné“, takže ten, kdo o nich rozhoduje, není tím, komu patří.