Spekulanti
Námitka:
Aktivity spekulantů ožebračují slušné lidi; o peníze, které spekulant svými obchody vydělal, musel někoho jiného připravit!
Odpověď:
Nenávist ke spekulantům vychází z dávno překonané Ricardovy nákladové teorie hodnoty, jež byla vyvrácena Carlem Mengerem již v roce 1870, kdy tento přišel se subjektivní teorií hodnoty; mnozí se však stále mylně domnívají, že hodnota statků je pevně daná. Ve skutečnosti jim ji však přisuzují lidé, ergo je subjektivní a mění se v čase. Věci mohou získávat i ztrácet na hodnotě, aniž se jakkoliv změní.
Spekulanti této vlastnosti využívají ke svému obohacení; nakupují levně, aby později prodali za vyšší cenu. Škodí tím ostatním? Pro zodpovězení této otázky je třeba si uvědomit, proč ceny statků klesají a rostou; pokles znamená jejich přebytek, nárůst naopak nedostatek. Aby tedy spekulant vydělal, musí nakupovat přebytkové zboží a prodávat nedostatkové; jaké jsou důsledky takové činnosti?
V časech přebytků pomáhají spekulanti výrobcům nezkrachovat; v dobách nouze zase dodávají nakupujícím nedostatkové zboží, čímž snižují jeho cenu. V podstatě „vyhlazují“ cenové výkyvy v čase. To dělají ti z nich, kteří vydělávají; pomáhají společnosti a jsou za to odměňováni. Ti prodělávající naopak škodí (na což nejvíce doplácejí oni sami); a zrovna na jejich hlavy se kupodivu tolik hněvu nesnáší.
Trh není hra s nulovým součtem! Zisk jednoho neznamená ztrátu jiného; tohle by platilo, kdyby byly ceny statků objektivně dané. Tak tomu ale není, neboť v dobrovolné obchodní transakci si každá ze stran více cení toho, co získává, než toho, čeho se vzdává (jinak by k obchodu nedošlo); když tedy někdo něco získá, neplyne z toho, že jiný ztratil. Spekulanti nevydělávají na úkor ostatních.
