Rozcestník

Banky

Námitka:

Banky musí být regulovány státem, aby držely nějaké frakční rezervy; kdyby takto regulovány nebyly, emitovaly by neomezené množství peněz (ostatně by bez státních zákonů mohl peníze tisknout každý).

Odpověď:

Důvod, proč je tato mýlka relativně rozšířená, je neobyčejně smutný. Spočívá totiž v tom, že stát už tak zdeformoval představu většiny lidí o podstatě a významu peněz, že si volnotržní a nestátní peníze skoro nikdo už nedokáže ani představit; z tohoto zmatení pak vyplývají představy o tom, že soukromé peníze by nemohly fungovat, neboť by si je mohl tisknout každý.

Háček je samozřejmě v tom, že stát stanovil nějakou měnu jako oficiální a nutí lidi ji přijímat, takže kdyby měl někdo možnost tyto peníze emitovat bez jakéhokoliv omezení, byla by to katastrofa; na volném trhu však neexistuje žádná vynucená měna, jejíž přijímání by někdo vymáhal násilím, ergo nedůvěryhodné peníze, které si jen tak někdo vytvoří, prostě nebudou na trhu přijímány.

Dalším důvodem, proč si banky na volném trhu nemohou dovolit držet frakční rezervy příliš nízko, je takzvaný nepřátelský clearing, což je způsob konkurenčního boje mezi bankami, které nakupují co největší množství bankovek své konkurence, aby ji pak požádali o výměnu těchto bankovek za zlato – je to vlastně uměle vyvolaný run na konkurenční banku; když tato nebude mít zlata dostatek, zkrachuje.

I v historii fungovaly banky na volném trhu dobře, soukromé peníze nepůsobily problémy; dokud byla měna krytá, nevyskytovaly se hospodářské cykly. Příkladem budiž „Bank of Scotland“ a „Royal Bank of Scotland“, které v osmnáctém století držely zlaté rezervy velmi vysoko bez jakékoli regulace (kvůli nepřátelskému clearingu), čímž bránily hospodářským krizím, které postihovaly sousední Anglii.