Rozcestník

Nekvalitní soukromé instituce

Námitka:

Jak by mohlo fungovat volnotržní školství či zdravotnictví? Jen pohleďte na soukromé školy či nemocnice, nejsou o nic lepší než ty státní!

Odpověď:

Tato velmi častá námitka se rozhodně netýká jen školství a zdravotnictví, je často směřována i do jiných oblastí, které sice kontroluje stát, avšak umožňuje za určitých podmínek soukromým institucím, aby v dané oblasti také působily; pravidla a regulace, kterými jsou takové instituce svázané, bývají typicky velmi přísná, neboť je celé dané odvětví pevně v rukou státu.

Pro vypořádání se s touto námitkou je především třeba si uvědomit, že „soukromá instituce“ není žádné zaříkávadlo úspěchu; síla volného trhu sice též částečně spočívá v tom, že firmy vlastní soukromníci, avšak především tkví v tom, že miliony podnikatelů po celém světě zkoušejí svá řešení, přičemž ti, kteří to dělají dobře, prosperují, ostatní pak krachují (takto trh „filtruje“ správná řešení).

Jsou-li však tyto soukromé instituce silně regulovány státem, odpadá ona hlavní výhoda trhu, neboť vlastníci těchto institucí nemají skoro žádný prostor pro vytváření nestandardních řešení problémů, jelikož tyto často odporují různým regulacím; rozdíl mezi institucí státní a institucí soukromou, kterou však stát svazuje striktními pravidly a nařízeními, je tedy relativně malý až zanedbatelný.

Existuje i mnoho dalších (dle mého názoru ne tak důležitých) důvodů, proč soukromé instituce většinou nevykazují ve státem přeregulovaném prostředí příliš dobré výsledky pro zákazníky: Překážky ve vstupu do odvětví brání přirozené konkurenci, umělá státní konkurence poskytující své služby „zdarma“ neumožňuje konkurovat nižší cenou a tak dále (výčet zdaleka není úplný).