Neschopnost kooperace
Námitka:
Stát musí lidem zajišťovat věci, které si oni sami nechtějí platit dobrovolně (v dané míře); jedná se například o dotace hromadné dopravy, hasičů a záchranářů, některých druhů umění a podobně.
Odpověď:
V první řadě je třeba říci, že etatistické strašení na téma, co všechno by bez státu nebylo, je sice velmi populární kratochvíle některých lidí, avšak jen málokdy se zakládá na jakýchkoliv reálných podkladech; podíváme-li se do historických anarchií, zjistíme, že mnohé služby, o kterých široká veřejnost soudí, že bez státu nemohou fungovat, už v minulosti bez státu poskytovány byly.
To je dáno tím, že existuje-li ve společnosti poptávka po nějaké službě a lidé jsou skutečně ochotni za takovou službu platit, vzniká příležitost pro podnikatele, kteří mohou danou službu poskytovat a vydělat na tom; tak se ke každé poptávce vytvoří i nabídka, přičemž o čím urgentnější poptávku se jedná, tím více jsou lidé ochotni platit, což odpovídajícím způsobem zvyšuje motivaci nabízejících.
Je důležité uvědomit si, že v případě, že by nějaká služba, kterou poskytuje stát, skutečně na volném trhu nevznikla, znamená to jediné: O takovou službu není zájem, neboť její provozování a poskytování stojí více zdrojů, než kolik užitku lidem přináší, což znamená, že kdyby byly tyto zdroje investovány jiným (výdělečným) způsobem, užitek společnosti by bez poskytování takové služby vzrostl.
Toto mimochodem vyvrací oblíbený argument, který etatisté rádi používají k obhajobě různých sociálních experimentů (často v dopravě, ale nejen): „I kdyby to mělo zachránit jen jeden jediný lidský život, vyplatí se to.“ Ne nezbytně; zdroje jsou omezené a jiná investice by mohla životů zachránit více, případně přinést lidem více užitku nějakým jiným způsobem.
