Veřejné statky
Námitka:
I kdyby trh ve všem ostatním fungoval, neumí si dobře poradit s problémem veřejných statků; nutně potřebujeme (demokratický) stát v otázce jejich poskytování a zajišťování plateb.
Odpověď:
Veřejné statky jsou ty, ze kterých mají prospěch všichni, ať už je zaplatí, či nikoliv; příkladem budiž třeba veřejné osvětlení. Problém nastává, rozmůže-li se masově následující způsob myšlení jednotlivců: Veřejné osvětlení mi přinese užitek, ať už jej zaplatím, či nikoliv; nezaplacením však ušetřím a šance, že zrovna kvůli absenci mého příspěvku osvětlení nakonec nebude, je minimální.
Financování statků, z jejichž spotřeby je těžké vyloučit černé pasažéry, může být na volném trhu obtížné (ač řešitelné, neboť vše je v soukromém vlastnictví); o státu se tvrdí, že dokáže tento problém „řešit“. To jednak není pravda (ti, kdo nic nemají, neplatí daně a jsou černými pasažéry státu), ale především státní „řešení“ způsobuje daleko větší nesnáze; zejména pak v demokracii.
Velkým problémem demokratických voleb je, že aby občan fundovaně rozhodl, komu dát svůj hlas, musel by strávit enormní množství času studováním volebních programů, a to jak z hlediska praktických dopadů, tak z hlediska důvěryhodnosti; a i když tento čas volič vynaloží, je šance, že jeho hlas něco změní, naprosto mizivá, ergo je rozumnou strategií se o volby nezajímat, nečiní-li mu to potěšení.
Připomíná vám to něco? Za mizivou šanci, že člověk něco ovlivní, musí zaplatit relativně vysokou cenu; to samozřejmě způsobuje, že mnoho jedinců tu cenu raději nezaplatí (ať už se jedná o desítky hodin studování programů politických stran či příspěvek na veřejné osvětlení). Demokracie tedy nabízí pouze transformaci poměrně malého problému (veřejné statky) na obrovský (celá vláda), avšak ne jeho řešení.
